Evoluce si protiřečí
Naturalismus je přesvědčení, že existenci vesmíru lze vysvětlit pouze nějakým přirozeným evolučním procesem, nikoli nadpřirozeným původem. Naturalismus, a tím pádem i ateismus, si ale nutně odporují. Člověk nemůže být naturalistou a zároveň si neprotiřečit. Ptáte se, jak je to možné?
- Pokud je člověk naturalista, musí věřit, že vesmír je důsledek bez příčiny. Důkazy z přírody však ukazují, že všechny hmotné účinky musí mít příčinu.
- Pokud je člověk naturalista, musí věřit, že pravidla/zákony, kterými se řídí fyzický vesmír, se „napsaly“ samy. Důkazy z přírody však ukazují, že zákony se nevytvářejí samy od sebe.
- Pokud je člověk naturalista, musí věřit, že hmota a energie mohou buď vznikat samy, nebo existovat věčně. Důkazy z přírody však ukazují, že hmota a energie nemohla vytvořit sama sebe (první termodynamický zákon), ani nemůže existovat věčně (druhý termodynamický zákon).
- Pokud je člověk naturalista, musí věřit, že v určitém okamžiku (okamžicích) v minulosti vznikla živá hmota z neživé: život vznikl z neživého. Důkazy z přírody však ukazují, že život vzniká pouze ze života.
- Pokud je člověk naturalista, musí věřit, že jeden druh tvora se může v průběhu času přeměnit nebo dát vzniknout zcela jinému druhu tvora: že došlo k tzv. makroevoluci. Důkazy z přírody však ukazují, že život vzniká podle vlastního druhu, nikoli podle jiného druhu.
Naturalista si protiřečí, protože musí věřit v jevy, které se v přírodě nevyskytují. V přírodě se nevyskytují účinky bez příčiny, zákony bez zákonodárců, spontánní vznik hmoty/energie a života ani evoluce přes fylogenetické hranice. Pokud se někdo rozhodne věřit, že se takové věci mohou v přírodě odehrávat, přestává být naturalistou. Věří v nepřirozené – nadpřirozené – jevy. Naturalista je ve skutečnosti supernaturalista (zastánce nadpřirozenosti) pod rouškou naturalisty. S naturalistou se můžeme shodnout alespoň v jednom, i když to nebude chtít připustit: vznik vesmíru vyžaduje nadpřirozenou činnost. „Nebesa vypravují o Boží slávě; obloha vypovídá o díle jeho rukou.“ (Žalm 19,2). Kdo se rozhodne nevěřit v něj, je „bez výmluvy“ (list Římanům 1,20).
REPRODUCTION & DISCLAIMERS: We are happy to grant permission for this article to be reproduced in part or in its entirety, as long as our stipulations are observed.
